Ručně pižlané stolečky, co mají duši, vězte, že tento jí má, páč si dlouho ležel v lese, po tom co tam naběhlo stádo dřevorubců. Tendle kousek tam nechali jen tak ležet a toho samosebou využila Marie (není to krádež doufám) když že to byl zbytek “odpadu”, nenápadně ho strčila pod triko (přeháním) normálně pod rameno. A teď si na něm velebí třeba tendle časák, ne ledajaký žejo. Poslední dobou z těch časáku nečtu nic jiného.